sbor dobrovolných hasičů malé přílepy

Výroční zpráva na VVH SDH MP 2014

Výroční zpráva na VVH SDH MP 2014 – 3. ledna 2015, Zdeněk Smíšek

Dobrý den sestry hasičky, bratři hasiči, vážení hosté – děkuji za slovo a je mi ctí přednést výroční zprávu:

Vlastně by možná stačilo zahlásit, že obě naše družstva – mužů i žen - zvítězila v okrskové soutěži. To je samozřejmě skvělý úspěch, který nevznikl jen tak ze dne na den, ale je pokračováním v tradičním přístupu k požárnímu sportu v našem sboru. Nicméně by to opravdu nebyla kompletní zpráva o naší oblíbené, dobrovolné a přesto odpovědné – jak říkáme – pravé přílepské hasičině, kdyby šlo jen o dobré výsledky na soutěžích.

I loňský rok to totiž byla – v neposlední řadě - také účast na zásazích, mnohahodinových brigádách, vzdělávacích programech i organizování kulturně společenských a veselých akcí. Prostě, jak je vepsáno na našem praporu: "Sboru ke cti – bližnímu ku pomoci".

Když je na co, není těžké se ohlížet. Vezměme to tedy podrobněji a hezky popořádku. V únoru jsme už naše snažení rozjeli natolik, že jsem poslední únorovou sobotu a neděli na našich webových stránkách pojmenoval jako supervíkend. Ano, byl to ten, kdy jsme si 22. února na sále hostince u Vořechů uspořádali a užili hasičský bál s tombolou – prodalo se sto dvacet vstupenek – a hned druhý den zorganizovali dětský karneval na stejném místě! Pro všechny dospělé organizátory, kteří se účastnili i bálu, to tak bylo malé hrdinství. Vedle skvěle vystrojených dětí byl hlavním hrdinou nedělního veselí náš kulturní referent, který táhl celý program v přestrojení za klauna, což je na druhé straně jeho oblíbená činnost, i tak si ale Pavel Pohodička zaslouží spolu s dalšími pořadateli, včetně přizvaného dýdžeje, pochvalu ještě dnes. Jen také připomenu, že potápěč Michal Špaček se svými asistentkami všechny nejmenší i odrostlejší hasiče na místě zásobil právě nafouknutými balonky.

A když už jsme u těch veselých, kolektiv a sousedské vztahy utužujících akcí – skočme rovnou do jara, jehož návrat jsme oslavili opětovným umístěním vodníka Pepíka na Jezero. S očekávanou hojnou účastí i přespolních hostů bylo dobrým nápadem při té příležitosti také slavnostně zasadit u pomníku novou lípu. I proto, že na stožáru krásně vlála naše státní vlajka. A ještě na novém stožáru – jakožto výsledku další hasičské brigády při zvelebování obce.

Duben byl vůbec úklidovým měsícem, kdy jsme například u paní Bejvlové prořezali staré túje sahající už pomalu do drátů. Následovalo i vyčištění náhonu a záchytné jímky před rybníkem Slánka, řečeným Jezero. Uskutečnil se také tradiční sběr železného šrotu, technickou kontrolou úspěšně prošla díky Václavu Vořechovi hasičská Avie.

V květnu sbor zakoupil čtyři sety uniforem pro Zdeňka Malého, Jana Hřebíka, Štěpánku a Elišku Vořechovou. Sluší jim. A už začátkem měsíce se začal připravovat náš tradiční dětský den. Konal se 31. května odpoledne na hřišti, které je stále jednou z přílepských a využívaných ozdob. Děti si soutěže náležitě a se sportovním nasazením užily a ceny pro každého si zasloužily. Nepřestává mě udivovat, kde se u nás vzalo čtyřicet šest dětí. A stánek s grilem a pípou svůj účel rovněž splnil, i když se někteří rodiče dožadovali servisu ještě po jeho úplném uzavření.

10. května naše družstvo mužů nemohlo vynechat kolo okrskové soutěže pořádané v Chyňavě. I když se sešlo v téměř elitní sestavě – Jarda Rynda, Lukáš Konvalinka, Martin Štětka, Michal Špaček, Petr Kšír, Jirka Bílý a Pavel Nejedlý – třetí příčka nestačila na postup na okresní soutěž. A jak s odpovědností a znalostí věcí jí vlastní, napsala krátce poté na naše webové stránky Ivanka Krbcová – co nevyšlo letos, může se podařit příští rok. Já bych tedy jen dodal z tohoto místa, že ten rok už nastal! Nebo ne? Jistě všichni víme, jak je někdy těžké dát dohromady celou sestavu.

Sváteční uniformy naši reprezentanti provětrali, když jeli 24. května pozdravit do Velvar tamní hasičský sbor, který je nejstarším dobrovolným sborem u nás vůbec. Založen byl v roce 1864! Naše delegace byla mezi šedesátkou pozvaných sborů. Přílepský prapor nesl Petr Nejedlý a byla to sláva veliká.

S chutí jsme koncem května vyrazili tradičně, včetně našich urostlých veteránů, na soutěž O putovní pohár starosty do Železné. Stará garda dokázala, že kdyby se jí chtělo hýbat rychleji, nebylo by problémem dosáhnout ještě lepšího času. Dokonce ani při podlézání a přeskakování se nikomu nic nestalo. Ženy byly první ze dvou družstev, stará garda na desátém z jedenácti a mladší muži pozvedli prapor na třetím místě.

Žloukovické brodění znamená vždy zvýšenou dávku adrenalinu a také potvrzení prázdninového času plynoucího jako voda pod žloukovickým mostem. I tady se ženy představily v nepřehlédnutelném složení – Míša Nejedlá, Eliška a Štěpánka Vořechovy i Ivana Krbcová. Muži potvrdili, že při nominaci je kam sahat – tentokrát to byl Martin Tryner, Jarda Špaček, Lukáš Konvalinka a Pavel Nejedlý. Bojovností si zasloužili pěkné třetí místo. Naše mladé ženy si zase získaly pozornost za téměř taneční jízdu na raftu.

Potvrzením, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se, by mohla být i naše pouťová zábava. Vyhrávali Vlasovci. Na parketu si to rozdávali hlavně zástupci rodiny Šandových a Nejedlých. Očití svědci uvádějí, že to bylo v poměru sedm ku šesti. Tentokrát do tance mnoho dalších návštěvníků nezasáhlo, ale i tak prý šlo o velikou zábavu. Uvidíme, jak příští léto.

Prázdniny, jak je dobrým zvykem, uzavírá 23. srpna účast na soutěži O pohár Lhotky s netradiční štafetou. Zranění závodníka z Nové vsi pod Pleší nám všem připomnělo, že požární sport si vždy žádá plné soustředění a ani to ještě neznamená, že se nemůže nic stát. To se bohužel potvrdilo i začátkem září ve Stradonicích při soutěži O pohár Berounky, odkud odvezla sanitka soutěžícího, který se zranil při štafetě.

Kolotoč soutěží dorotoval 13. září až zase k nám domů, kde jsme uspořádali pro mladé hasiče soutěž O putovní pohár SDH Malé Přílepy. Podrobnosti nechám na povolanějším Michalovi Špačkovi, jen připomenu, že na zajištění akce se z našeho sboru podílelo – a to prosím nepřeslechněte - jednadvacet organizátorů! Soutěžní rok muži a ženy ukončili v Hýskově na memoriálu Tomáše Balka a Václava Vojty   20. září. A k tomu jsme ještě přidali na domácí půdě 11. října Závod požárnické všestrannosti. Poprvé jsme do soutěže přizvali i mladé hasiče.

Z mimosoutěžních aktivit například ještě připomeňme alespoň pomoc našich šesti členů při tradičním Bikemaratonu projíždějícím 24. srpna i naší vesnicí. Koncem měsíce slavnostní delegace popřála paní Šandové k pětasedmdesátinám. Nebo prosincová pomoc našich hasičů při zajištění zázemí 3. ročníku závodu v orientačním běhu organizovaném manželi Kavkovými.

Oslavou, i když ne narozeninovou, vlastně bylo i ukončení soutěžní sezony v naší hasičárně, kam k přípitkům z okrskových pohárů povolal 25. října nejen členy vítězných družstev Pavel Nejedlý. S Petrem Kšírem pro nás uspořádali raut, jaký naše garáž nezažila. Avie se na své místo vrátila až druhý den. Program složený většinou z přípitků na vítěze obohatila Iva Krbcová, která si pro nás připravila písemný test Střípky z hasičských soutěží, aneb co si (ne)pamatujeme. Bylo to zasloužené a příjemné setkání, za které patří dík všem, kteří k němu přispěli. Už proto, že společně poseděli ti starší i mladší.

Čas i činnost se u nás nezastavily ani v listopadu a hned první neděli se uskutečnilo námětové cvičení – pátrání po pohřešované osobě. Už před devátou hodinou a před naší hasičárnou nastoupili hasiči okrsku Chyňava. Přivítal je starosta okrsku Dalibor Bartoš a velitel okrsku Petr Kšír a vážnosti námětu cvičení dodal svými slovy i přítomností zástupce policie ČR Radek Lancinger, který celou akci řídil. Ještě, než se u lesa vytvořila rojnice pátrající po figuríně – pohřešovaném, tak Míša Ryndová poskytla přítomným mužům i ženám instruktáž o první pomoci při podchlazení. Cvičení se zúčastnily oba přílepské sbory – devět a sedm členů, z Železné sedm, z Lhotky čtyři členové, z Nižboru dvanáct, z Chyňavy jedenáct, z Hýskova šest, z Otročiněvsi také šest členů, ze Stradonic pět a z Jánské čtyři členové sboru dobrovolných hasičů.

I když není smyslem této zprávy vyjmenovat úplně všechny akce našeho sboru, tedy jen z úcty k patronovi našeho Jezera ještě připomenu, že vodníka Pepíka jsme doprovodili na jeho zimní cestu do hostince U Vořechů 13. prosince. Atmosféru už tradičního předvánočního setkání se sousedy a přáteli letos pozvedl o ono patro výše Jiří Nejedlý, který za pomoci členů rodiny i ochutnávačů skutečně zrealizoval slibovanou zabijačku. Takže klobásy v zavedeném stánku úžasně nahradily jitrničky a tlačenka.

A jsme-li u takříkajíc společenských akcí, připomínám, že jsme si v závěru roku do Fořtovny nadělili – i díky léta skvěle držené pokladně Jaroslavem Špiritem - kvalitní ping-pongový stůl a sadu pálek s míčky. A stihli dokonce uspořádat nultý i první ročník turnaje Silvestrovské smeče. 30. prosince odpoledne se nás dokázalo sejít, včetně diváků, na dvacet. Už se prostě potvrdilo, že členové našeho sboru mají ke sportu blízko a tomu i odpovídající kondici. Zájemci o hru si mohou – po přečtení desatera pravidel pro udržení pořádku ve Fořtovně - vyzvednout klíč u Jana Hřebíka, který si tak do svého životopisu připisuje další funkci. Gratuluji!

A když už jsme, v tomto volebním čase, u těch starých i nových funkcí, dovolte, abych si závěrem, v rámci zprávy o naší loňské činnosti, zavěštil i budoucnost…. Ivana Krbcová bude dobrá kronikářka, to vím už od chvíle, kdy jsem na naše webové stránky napsal jednu z prvních zpráviček, doplnil ji záměrně kontaktní a anketní otázkou a ona se hned do této hry zapojila, takže do svého následujícího příspěvku také přidala podobnou otázkou oslovující naše čtenáře. A všechny Ivaniny další, aktuální a hlavně zasvěcené příspěvky můj odhad jenom potvrzují. Nepochybně i další noví členové výboru budou oživením. Možná nejen za sebe ještě mohu říci: Neutíkám, dokonce ani neodcházím, ale zůstávám a děkuji za pět zajímavých let ve výboru. Těším se na další setkání třeba u grilu a ať se nám i nadále daří!

Máme na čem stavět, tak přeji nejen našemu sboru, ale i vám všem a vašim rodinám úspěšný a šťastný rok ve zdraví! A děkuji za spolupráci a taky za pozornost!